….náhodou se mi do ruky dostal časopis, kde jsem si přečetla rozhovor s herečkou Andreou Kerestešovou. Relativně mladá herečka, která má za sebou zajímavé filmové i divadelní role. Zaujal mne její současný pohled na život a samozřejmě taky na vztahy :).
Prochází nyní obdobím změny, kdy se sama rozhodla překopat svůj život od základů. Pokládám si otázku, zda toto období přichází samo nebo jen někomu a to na základě něčeho? A pokud na základě něčeho, tak na základě nějakých situací, které se nám musí stát a stávají se do té doby, než něco pochopíme?
Asi to je tak správně nastaveno, kdy jsme vlastně životem nasměrováni k duchovnímu a mentálnímu růstu.
Ať už tak nebo tak, má to tato herečka v hlavě úžasně srovnané. Ví, co chce, jde si za svými sny, poslouchá svůj vnitřní hlas. Kdybychom to takto uměli a konali všichni, tak teď nemám o čem psát :)
To by nebyla ale taková hrůza, jako to, jak se někteří lidé chovají, když jsou vnitřně nevyrovnaní. Hledají se, tápou. Navenek to vypadá, že jsou šťastní, ale to je jen klamavé štěstí. Působí nebo spíše se snaží působit, že jsou v pohodě, ale na základě různých situací zjistíme, že to tak není. Že třeba to, co nám říkali a radili, nemysleli úplně upřímně. Někdy nás takoví lidé úplně emočně vysávají. Pozveme nic netušíc na kávu nějakou kamarádku, a když odejde, tak se cítíme jak vymačkaný citron. Asi jsme si pozvali domů upírka :)
Nevyrovnaní lidé mají sklon i k tomu, že jim často a snadno stoupne sláva či prestiž do hlavy. Možná to nazývejme pravými jmény, když jim ego stoupne do hlavy. Někde jsem četla, že ego je takový náš pan ředitel. Snaží se do všeho zasahovat, do všeho „kecat“ , a my pak ztrácíme sami sebe.
Sice vnitřně cítíme, co je správně, co bychom měli udělat, ale neuděláme to. Propadáme pak snadněji potřebám po materiálních věcech, to je totiž pro ego moc důležité. Nebo se jen za něčím honíme. Přestáváme si uvědomovat sami sebe a tím ztrácíme tu největší hodnotu. Naše duše je pak zmatená a my se bojíme udělat nějaké radikálnější rozhodnutí. V takovém rozpoložení ale uvnitř sebe štěstí cítit nemůžeme. Nepoužíváme naše instinkty, které jsou tak důležité. Proč? Protože ego je ředitel a říká nám, jak to vidí ono.
Místo toho, abychom si užívali každého dne s nadhledem, hledáme za věcmi nějakou vědu, protože ego nám říká, že nic není jen tak jednoduché. Ale pravdou je, že někdy totiž úplně naše instinkty stačí a nemusíme za věcmi hledat složitosti. Když jsme až moc nedůvěřiví, vytrhává nás to z reality a pak opět ztrácíme sami sebe. Kdo je silný, dokáže si pomoct sám. Může nám ale pomoci i dobré přátelství. To nás může vrátit do reality, pokud jsme mezi sebou k sobě natolik upřímní, že si říkáme zpětnou vazbu i tu, která není až tak příjemná.
Mám pocit, že když jsme dospělí, tak většinou za vším hledáme nějakou vědu, když ne vědu, tak alespoň něco. Nemůžeme prostě vzít věci, že tak prostě jsou a plynout s nimi, ale něco se snažíme najít. Možná až zpochybnit. Proč se nechováme jako děti, které mají svůj dětský smysl pro úžas a údiv?
Možná bychom se měli někdy na svět dívat znovu pohledem dítěte. Možná bychom pak i okolo sebe viděli více kamarádů.
Pamatujete si, jak se nám zdál svět úžasný, když jsme byli děti? Jak jsme byli vším okouzleni?
Možná jsme někde cestou k dospělosti ztratili svůj smysl pro zázraky. Nevadí to, pokud si to připustíme. Důležité je, abychom se v tom našem životě uspěchané doby zastavili, uvědomili si to a pak oprášili svůj smysl a cit pro věci, rozhodování a chování. Ztotožňuji se s myšlenkou, že je důležité se ze sebe nezbláznit, ať už jsme kýmkoliv. Lidskou hodnotou není funkce v práci, majetek či peníze. Je to naše víra a my sami. Pokud nalezneme sami sebe, bude z nás vyzařovat radost a ten krásný údiv dítěte. A když máme radost, inspirujeme každého, kdo nás uvidí.
A tak buďte radostní, všechno v životě vždy dobře dopadne, jako ráno vyjde slunce, tak i večer zapadne.
Život sám není složitý, to si jednotlivec vytváří svým myšlením a každý problém má jen tu sílu a vážnost, kterou od nás dostane. A proto to neberme vše tak vážně, staňme se alespoň na chvíli zas dítětem, abychom se uvolnili a stali se vyrovnanými :)
S láskou Luisa Es.
Přidat komentář
Přehled komentářů
-
reakce
(Winky, 22. 10. 2015 14:21:14)
Odpovědět
Velice se mi tento článek líbí. Když jsem si ho přečetla, sedla jsem si a zamyslela se,se spoustou věcí musím souhlasit.