S nadcházejícím koncem roku mě napadlo napsat něco k tématu „Výzvy v životě “. Znáte ten pocit, když Vás napadne udělat něco, s čím nemáte žádnou zkušenost, jen jste o tom někde četli či slyšeli? Něco Vás zaujalo a máte chuť to taky vyzkoušet. Dáme si prostě takovou výzvu. Chceme něco dokázat a výzvou se vybídneme k tomu to skutečně učinit. Možná si výzvu stanovíme někdy i proto, že cítíme v činnosti nějaký háček, zádrhel či možná až problém. Chceme dokázat sami sobě, že to dáme. Někdo možná ani ne sám sobě, ale spíš okolí, že to zvládne.
Myslím, že takové zdravé naštvání a nakopnutí k nějaké akci, je fajn. Získáváme zkušenosti, učíme se nové věci. Jedině tak pak přijdeme i na to, co nás skutečně baví, motivuje, naplňuje, uklidňuje nebo nějak jinak nabíjí.
Někdo například zjistí, že rád vaří. Někdo rád plete, sportuje nebo spravuje auta. Někdo třeba jen rád čte či luští křížovky. Je úplně jedno co. Jsem vždycky nadšená, když se setkávám s lidmi, kteří jednoho dne prostě něco zkusili a zjistili, že je to nějak oslovilo a jdou do akce i příště. A najednou se z nějakých akcí stane zvyk či koníček. Jakmile zvyk dělají lidé pravidelně, je veliká pravděpodobnost, že se v tom stanou dobří. A vůbec nezáleží na tom, jestli někoho oslovilo něco natolik, že se stal sportovní hvězdou nebo si někdo jen na své zahrádce okopává ředkvičky a pěstuje kytičky. Jsem přesvědčena o tom, že mít koníčka nebo nějakou zálibu je nejen fajn, ale je to moc důležité. Čím víc jsou lidé starší, tím více mohou mít pocit prázdnoty. A obzvláště pro vyplnění této prázdnoty je nějaká aktivita vhodná. Čím dříve si člověk najde nějakou činnost pro svoji radost, tím lépe. Hned bude mít život pestřejší a zábavnější.
Mám několik lidí v okolí, kteří začali s nějakou aktivitou. Párkrát to zkusili, výsledek nebyl úplně ideální, ale nenechali se odradit, šli do toho znovu a jednoho dne byl výsledek lepší. A pak ještě lepší. A po nějaké době jsou fakt dobří. Třeba má sestra. Na jednu oslavu zkusila upéct dort. Byl dobrý. Byli jsme překvapeni, jak to sama zmákla. Na další oslavu připravila jiný dort. A to jsme skutečně mrkali, jak nádherný dort dokázala v kuchyni vykouzlit. Pak přidala zdobení, vychytávala ingredience, formy, barvy a já nevím co vše dalšího. Dnes už je tradicí, že připravuje dorty na všechny možné rodinné akce. Je to špičkové. Stráví nad tím šílené množství času, hodiny titěrné práce, ale výsledek je vždy luxusní.
Napadá mě ještě jedna kamarádka. Ta se jednoho dne přihlásila do kurzu, jak vyrobit pralinky. Mě by to v životě nenapadlo a hlavně jsem si myslela, že v neprofesionální kuchyni doma takové hodnoty vytvořit ani nejdou. A ejhle. Na jedny Vánoce se prezentovala dárečkem v podobě pralinek. Jak milé, ručně vyrobené a zdobené, velice chutné, z prvotřídních surovin a dělané s láskou. Od té doby absolvovala ještě několik kurzů, pak vyzkoušela nové příchutě, tvary, suroviny a další zázrak na světě. Sama říká, že jí to moc baví, nabíjí a chtěla by se ve výrobě více vzdělávat. Hledá možnosti, příležitosti, kde a jak se uplatnit a vůbec bych se nedivila, kdyby to časem rozjela tak, že bude mít svoji pralinkárnu, kam budeme chodit nakupovat domácí čokoládu všeho druhu.
Mohla bych takto jmenovat více činností mých kamarádů a známých, ale určitě bych na někoho zapomněla, což bych nerada. Proto bylo toto jen pro příklad.
A protože se blíží konec roku, chtěla bych „vyzvat“ ty, kteří nemají žádný koníček či nějakou svoji oblíbenou aktivitu, aby se zamysleli, co by je bavilo nebo mohlo bavit a pak určitě něco zkusili. A pokud se bojíte výsledku a jste skeptičtí a říkáte si třeba: „Ale co bych zkoušel, stejně se mně to nepovede. Nemá to smysl.“ Tak vězte, že i když máte obavy, měli byste rozhodně něco vyzkoušet. Je pravda, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale i když se něco nepovede hned, berte to s humorem. To patří ke každým začátkům.
Abych nepovedené začátky demonstrovala na něčem konkrétním, popíši Vám svoji čerstvou zkušenost s výrobou Vaječného likéru.
V čase vánočním hodně známých dělá tento likér – vaječňák. Dokonce jsem dostala pár vzorků k ochutnání. A tak jsem si dala „výzvu“, že zkusím udělat můj první vaječňák v životě.
Napíši si tedy nákupní seznam, jedu pro suroviny autem přes 40 km do lepšího obchodu. Říkám si, že když je to poprvé, koupím ty nejlepší suroviny. V obchodě nechávám přes 500Kč a vracím se domů. Vítězně je donáším do bytu a čekám, až dcerka usne, abych na výrobu měla klid. Vidím se, jak si večer zaslouženě sednu k televizi se sklenkou ještě trochu teplého vynikajícího vaječňáku a budu na sebe hrdá. Přečetla jsem si několik receptů a vybrala dle subjektivního pocitu ten nejlepší. Připravím si suroviny a dávám se do akce. Kuchyně byla jen pro mne a začátek byl naprostý valčík. Moc jsem se těšila na výsledek. Po několika minutách se ale valčík proměnil v náročné paso doble a cítila jsem, že se mně nějak recept vymyká kontrole. Než aby následovalo argentinské tango, akci jsem chýlila k závěru. Dostavil se takový vnitřní pocit, že i kdybych u výroby vaječňáku zatančila čárdáš, už bych ho ničím nezachránila ani nevylepšila.
Výsledek jsem pro vás nafotila, více popisu není potřeba.
Ale víte co je nejlepší? Už teď vím, že ho zkusím znovu. Určitě jinak, ale zkusím. Nevzdám to a jednou to bude tak výborný vaječňák, který jste ještě nepili….. Komu se nelení, tomu se totiž zelení 
Přeji Vám vše nejlepší do nového roku 2017 a držím palce, ať naleznete nějakou svoji aktivitu, která vás bude bavit a motivovat. A kdo ví, třeba i po nezdárném začátku se jednou stanete úplnými odborníky a budete učit ostatní 
S láskou Vaše Luisa Es.
