Tento příběh se opravdu stal, a ačkoliv nekončí happy end-em, je velice poučný. Zároveň se potvrzuje staré známé přísloví „Všechno zlé, je pro něco dobré“.
Na začátek bych měla trochu představit svoji kamarádku Kláru. Nejmenuje se tedy doopravdy Klára, ale já jí budu tak v mých příbězích nazývat. Klára má výbornou intuici a už na několika situacích si potvrdila, že její intuice je správná a měla by ji poslouchat. Vždy, když se rozhoduje, a poslechne rozum místo intuice, nedopadá to úplně na výbornou. Klára má také velice silné myšlenky a nejen ona, ale každý z nás by si měl dát pozor na to, o čem přemýšlí, jak přemýšlí a tak vůbec co si dává do hlavy.
Klára má několik úžasných příběhů a tak myslím, že tento určitě nebude poslední 
A o čem příběh tedy bude? O jedné silné myšlence, která jen tak probleskla hlavou, ale i přesto měla sílu tornáda….
Klára je na rodičovské dovolené s úžasným dítětem. Chlapeček už je chlapák, je mu 2,5 roku . Je to takový věk, kdy přichází rozhodování rodičů o tom, zda si „pořídit“ další miminko. Klára má také úžasného manžela a tak se vlastně hned shodli oba na tom, že jsou pro, že chtějí další miminko.
Klára měla zkušenost u prvního mimča, že to vůbec nedalo práci, si ho pořídit. Od rozhodnutí bylo hned další měsíc „zaděláno“. Tentokrát to od rozhodnutí nebylo hned, ale přišlo to. Těhotenský test ukazoval dvě čárky.
Zpětně Klára přiznává, že už tady na začátku příběhu bylo několik věcí, které měly být jinak. Když se rozhodli mít první dítě, tak si o něm hodně často povídali, přemýšleli a představovali si, jak asi bude vypadat, co to bude, kdy se jim podaří ho zplodit, následně pak, kdy se to maličké narodí.
Při druhém dítěti padaly sice myšlenky, ale spíše ve smyslu obav, jaké to bude, mít najednou děti dvě, zda to zvládnou….. Hlavně, aby se to podařilo do konce jedné rodičovské dovolené a tak podobně. Takový trochu kalkul. Nepřemýšleli nad tím, jaké miminko bude, jak se na něj těší, nepředstavovali si ho. Zvláštní bylo, že ani, když Klára uviděla pozitivní těhotenský test, si vůbec nepřipadala jako těhotná. Prostě se necítila být těhotnou.
Byla ráda, že se miminko podařilo zplodit a až v tento moment začala nad situací přemýšlet. Hlavou jí probleskla myšlenka: „Co kdyby to byla dvojčata? Máme je v rodině, no to bych nezvládla….to raději nechci.“
Někdy si skutečně neuvědomujeme, co pouhou myšlenkou můžeme způsobit. ….
Ano, myslíte si to správně. Klára těhotná byla, doktor potvrdil skutečně dvojčátka. Podle vyšetření se mu ale úplně nezdála velikost plodu. A tak se ještě čekalo do dalšího týdne. Při další kontrole bylo Kláře oznámeno, že se plod nevyvíjí a má nyní dvě možnosti. Buď se rozhodne pro zamlklý potrat anebo bude čekat na samovolné vyloučení plodu z těla. Klára se rozhodla pro operativní zákrok a to co nejdříve.
Vybavila si zpětně celou situaci a uvědomila si, jak nešťastnou myšlenku měla v hlavě. S manželem si doma o všem popovídali a vzali si z tohoto příběhu několik ponaučení. Miminko chtějí oba moc, je jim jedno, jestli to bude kluk, holka nebo oba dohromady, protože děti jsou zázrak a musíme je brát jako požehnání, i když to budou opět dvojčata.
Dnes už je to uzavřený příběh a oba se shodli na tom, že se toto určitě mělo stát, aby to příště bylo úplně jinak, pak už správně. A já věřím, že se to podaří brzy a posílám jim tímto obrovské požehnání…..
Věnujte tedy, prosím, pozornost všem myšlenkám a nápadům, které dostáváte a berte je jako semínka nádherného tvůrčího procesu, který můžete sami ovlivnit a pracovat na něm. Je jen na nás, jaké myšlenky si do hlavy pustíme, jakými se budeme zabývat. Dodejme si sebedůvěry, protože každý z nás je schopen dostávat skvělé nápady a ty pak dále rozvíjet…..
S láskou Vaše Luisa Es.