Umíte přijmout vše, co do života přichází?
Poslední příspěvek na mém blogu nebyl příliš optimistický. I přesto jsem se snažila svůj smutek vyjádřit s postojem, že se i přes aktuální bolest musíme dívat dopředu, najít si nějaké zaměření, které nám pomůže těžkou životní situaci, jako je úmrtí v rodině, překlenout.
Jsem ráda, že se to těm nejbližším rodinným příslušníkům daří. Chce to samozřejmě čas.
I to je ale život. Někdy je tak nemilosrdný. Ale na druhou stranu – slíbil nám někdo, že život bude fér? Říká se, že život je takový, jaký si ho uděláme.
Ano, ale….
Hodně věcí v životě můžeme sami ovlivnit. Jsem však názoru, že je také hodně věcí, které ani ovlivnit nemůžeme. Přijdou náhle a my se stokrát můžeme ptát proč, ale odpovědi se nám nedostává. S takovými věcmi se pak těžce musíme vyrovnat, naučit se s nimi žít. I tím ale prokazujeme, jak jsme silní. Jsem zcela přesvědčena o tom, že každá věc, i ta nejsmutnější, má v životě své opodstatnění a ani v těchto případech náhody neexistují.
Proč by se jinak říkalo, že když něco skončí, tak zároveň něco nového začíná? Život nemusí být nahrazen životem, ale i něčím jiným. Na to si musí přijít ale každý sám. Pokud někdo řeší smíření se smrtí po duchovní stránce, doporučuji tento článek.
Potvrdilo se mi, že člověk se musí i v tak těžké životní situaci zorientovat, srovnat se a najít si nové motivace, podněty a důvody, proč a pro co žít. Takže opět práce sám na sobě, nalezení své vnitřní síly.
Čím více situací prožívám nebo si přečtu knih, přicházím na to, že vše směřuje stejně k nám samotným. Naučila jsem se, že se v životě stávají věci, které se nedají logikou vysvětlit a mají zřejmě posloužit někomu nebo nám samotným k tomu, si něco uvědomit.
Situace mně ukazují, že ať se děje, co se děje, vracíme se stejně k základním hodnotám, jako je sebeláska, láska, asertivita, seberozvoj, smích, štěstí, zdraví, motivace, pozitivní přístup, přijetí, duchovní růst a další podobné atributy.
Jsem přesvědčena, že všechny obtíže, ublížení, bolesti je důležité plně přijmout. Patří k našemu životu a nemá smysl se jim vzpouzet, být naštván nebo dokonce být pln agrese. Do života patří jak to hezké, tak i neúspěchy, prohry, omyly. Vše berme jako cennou zkušenost, i když smysl pochopíme až později. A důvěřujme vesmíru, že to, co řídí a přináší do životů, má svůj smysl.
Nezapomínejme, že hodní lidé (nejen hoši, jako se tomu zpívá v písničce z filmu „Starci na chmelu“ 
) se najdou vždy a všude, kteří rádi a kdykoliv pomohou. A myslím si, že toto je jedna z nejdůležitějších hodnot, kterou v životě máme. Není samozřejmostí mít někoho, kdo nám pomůže, s kým můžeme mnohé sdílet, kdo nás bere takové, jací jsme, podpoří nás a soucítí s námi, když to nejvíce potřebujeme.
Je fajn být s někým, s kým se cítíme dobře.
Takový člověk nám pak do života přináší radost.
Radost v těle spouští pocity štěstí.
Štěstí zase způsobuje, že se cítíme být silnými a zdravými.
A výsledek?
Vyzařuje z nás dobrá nálada, protože v sobě máme lásku.
A tak si znovu najděme nebo připomeňme důvody, proč své i nejbližší životní příběhy přijmout, i když jsou jakékoliv proto, abychom mohli být znovu šťastni.
Protože:
„Je jenom jedna cesta za štěstím a to přestat se trápit nad tím, co je mimo naši moc.“ Epiktétos.
S láskou a poselstvím
Vaše Luisa Es.
Pokud si budete chtít přečíst další články, sledujte můj Blog Luisy Es., knížku vč. bonusu najdete TADY.
Luisa Es. je autorkou, kterou fascinují mezilidské vztahy a příběhy lidí. Píše knihy o vztazích, články ze života, které mají vždy nějaké poselství. Její vášní je poslouchat lidské životní příběhy. Lidem dodává kromě svých článků i energii, aby jim pomohla objevit cestu k radosti, lásce, štěstí a harmonii.
Luisa Es. je autorkou knihy Příběh jednoho vztahu>> a blogu https://www.luisaes.cz/.
Sledovat můžete i facebookovou stránku Počteníčko pro srdíčko.
Více o Luise Es. najdete tady>>
Luise Es. můžete napsat na luisaes@luisaes.cz.