První pusa
Vnímáte také ten letní čas? Svěží dobrá nálada, prázdniny před námi, i ta vedra mají konečně své opodstatnění.
Já začala ten první letní den tedy trochu neradostně. Ve čtvrtek na mě skočila místo svěží letní nálady nějaká nemoc. Necítila jsem se úplně ve své kůži. Chvilku jsem pociťovala stavy horkosti, pak zas zimnici, pocit přicházející rýmy, v krku mi škrábalo, v nose pálilo. No nic moc. Ještě k tomu mi vypověděl hlas a pro šeptání jsem vyvinula tolik energie, že jsem se cítila vysátá jako papír.
Vím ale, proč přišel takový stav. Předcházející dny byly dost hektické a rozlítané, prakticky jsem se nezastavila. Vlastně už několik týdnů jsem měla časově náročné období a tak trochu jsem zapomínala na sebe. Dny se jen kutálely a já stíhala vyřídit jen to nejnutnější, neproběhl žádný oddych. A protože je tělo chytré, hodilo mi takovou stopku ve formě nachlazení. Pochopila jsem a nemohla jsem více než souhlasit.
V pátek jsem se rozhodla, že raději odjedu k mamce, se vyležet. Nádherný stav, když o vás někdo pečuje.
Když se neumíte zastavit a odpočinout sami, tak vám to život naplánuje sám. Stejně tak, jako se to stalo mně. Byla jsem donucena se zastavit. Přemýšlet. Nechat volně plynout myšlenky. I když jsem byla unavená, stejně jsem nemohla spát.
Ani nevím proč, ale vybavila se mi má první pusa. Myslím, taková ta opravdová velká pusa v období puberty, kdy už vnímáme lásku, zamilovanost.
Tu první pusu ve školce nepočítám 
.
Možná se mi to vybavilo proto, že má jedna velmi blízká osoba právě prožívá takové dlouho očekávané období „první pusy“ a já jí to moc přeji anebo možná jen tím, že začalo léto. Tedy období seznamování, lásek, nových vztahů, kamarádů a tak. No vlastně jak pro koho, když nad tím přemýšlím. Já se vždycky s novým partnerem seznámila v zimě 
.
První pusa. Když zavřu oči, naprosto přesně si vše vybavuji. I po těch letech. Atmosféru, okolí, vůni lesa, nedaleký zurčící potok, oblečení, které jsem měla na sobě…i jeho. Ani nevím, kolik mi bylo přesně let. Ale rozhodně jsem byla ještě na základní škole. Jen si vybavuji, že bylo strašně „in“, číst časopis Bravo. Obzvláště pak rubriku „Láska, sex a něžnosti“. Kdo měl více načteno, byl kápo třídy. Mohl rozdávat rozumy, i když sám neměl žádné zkušenosti.
Bravíčko byl čtrnáctideník. Hltala jsem každé číslo a rozdávala rozumy svým vrstevníkům . Plakáty kapel, které byly součástí každého výtisku, jsme si pak vyměňovali mezi spolužáky.
Já, takový znalec, se nenechám přeci zaskočit situací, jako je první pusa.
Sedíme s Radovanem na lavičce u lesa, poblíž chatové osady, kde jsme oba trávili poměrnou část léta. Radovan byl asi o čtyři roky starší než já. Oproti mně skoro dospělý mladý muž. Byl teplý letní večer. Měla jsem na sobě černou sukni s drobnými kytičkami, v pase na gumu. Růžové tričko – dovoz z NDR. Na nohou sandály, což nebyla zrovna praktická obuv do lesa. Každou chvilku se mi do palce u nohy zapíchlo jehličí. Nevnímala jsem to. Připadala jsem si báječně.
Seděli jsme na lavičce, povídali si. Po chvilce se Radovan ke mně přiblížil a povídal dál. Vůbec nevím o čem, vnímala jsem jen jeho blízkost. Přisedl si blíž. Začala jsem z něj a z té blízkosti být ale malinko nervózní. Nikdy jsem nebyla s žádným klukem tak blízko u sebe. Než jsem stačila strávit příval mužské energie, chytl mi okolo pasu a přitiskl si mě k sobě ještě blíž. „Uff“, říkala jsem si v duchu a začala se potit.
Bylo mi jasné, kam to vše míří, a začala jsem se bát nejhoršího. A to, že zažiji den, kdy budu poprvé políbena. Radovan stále něco povídal a přitom se ke mně přibližoval víc a víc. Naše těla byla už natolik blízko, že jsem cítila Radovanovo dech na tváři. Začal ke mně sklánět hlavu. Naše obličeje se přibližovaly. Skoro se už naše rty dotýkaly.
Marně jsem vzpomínala na to, v jakém čísle Bravíčka byl ten polibek popsán. Snažila jsem si vybavit tu kapitolu, postup, jak to tam vše paní MUDr. Fifkovou bylo popsáno….
Radovan už byl tak blízko, že nešlo nic dělat. Jeho rty se dotkly mých….
„Hele, a co budeme dělat zítra? Půjdeme k rybníku?“ vytrhla jsem se mu z náručí a zeptala jsem se na naprostou kravinu, která mi vůbec nezajímala. Radovan se trochu lekl, nečekal moji reakci, ale zachoval klid a odpověděl mi.
Už ani nevím co. Byla jsem tak nervózní, že jsem se raději rozhodla celou akci ukončit a řekla jsem, že už musím jít do chaty. Byla to tedy i pravda. Nevím, jak dlouho jsme na té lavičce seděli, ale už byla docela tma. Radovan mi doprovodil až k chatě. Rychle jsem se rozloučila, aby nenastal trapný pokus o pusu číslo dva. Stále jsem si nemohla vybavit ten popis polibku z Bravíčka 
.
Dodnes ani nevím, co si Radovan o mně musel v ten okamžik myslet. Ale pamatuji si, že i na základě tohoto zážitku jsem nemohla usnout a budila jsem se často ze spaní s blaženým úsměvem na rtech. Bylo mi i tak krásně.
Dnes už vím, že bych si takový prožitek nenechala zkazit myšlenkami na Fifkovou. Ani na cokoliv či kohokoliv jiného. Naučila jsem se žít přítomností a užívat si každou radost, která se odehrává právě teď.
Taky to zkuste, stojí to za to 
„Užívej si v životě malých věcí, jednoho dne se ohlédneš zpět a zjistíš, že byly velké.“ Kurt Vonnegut
Tak tedy užívejte života a mějte krásné léto plné těch nejsladších pus.
Vaše Luisa Es.
Baví Vás mé články a chcete si do knihovničky pořídit nějakou moji knihu? Více info najdete TADY.
Pokud si budete chtít přečíst další články, sledujte můj Blog Luisy Es..
Luisa Es. je autorkou, kterou fascinují mezilidské vztahy a příběhy lidí. Píše knihy o vztazích, články ze života, které mají vždy nějaké poselství. Její vášní je poslouchat lidské životní příběhy. Lidem dodává kromě svých článků i energii, aby jim pomohla objevit cestu k radosti, lásce, štěstí a harmonii.
Luisa Es. je autorkou knihy Příběh jednoho vztahu>> a blogu https://www.luisaes.cz/.
Sledovat můžete i facebookovou stránku Počteníčko pro srdíčko.
Více o Luise Es. najdete tady>>
Luise Es. můžete napsat na luisaes@luisaes.cz.