S dnešním krásným babím létem jsem si vzpomněla na příběh, který jsem se dozvěděla při nedávné návštěvě mých přátel….
Dlouho jsme se neviděli. Znáte to, člověk se každým dnem honí za prací, povinnostmi a dalšími záležitostmi, že pak najít den pro společné, byť jen krátké setkání, je někdy až nemožné. Má kamarádka J. mne vlastně navštívila poprvé a dorazila i se svým manželem. Věděla jsem, že se vdala, ale samozřejmě mne zajímalo, jak se s jejím manželem M. seznámila.
Oba jsou hodně pracovně vytíženi a vím, že J. byla přeci jen delší dobu sama. J. je lékařkou, takže denně v ordinaci a k tomu ještě služby. M. je architektem, denně v kanceláři, pak schůzky u klientů, dodělávky projektů doma. Oba mají rodiče mimo Prahu, takže když už by se naskytl volný víkend, mizejí z Prahy za rodinou či známými.
J. je hezká, nenápadná holka středního věku. Ačkoliv je velice inteligentní a stále se ve svém oboru vzdělává, je velice skromná. Má drobnější postavu, delší přírodně kaštanové vlasy, velké upřímné oči a milý úsměv. Líbí se mi na ní také to, že používá zdravý selský rozum a umí naslouchat. M. je též nenápadný mladý muž štíhlé postavy, též středního věku, jen o několik let mladší než J., což vůbec neva. Má krátké světlehnědé vlasy s rozhozenou ofinou. Hádám od toho, jak si opírá hlavu o dlaně a s přemýšlivým výrazem si prsty často projíždí vlasy. Asi jak často přemýšlí a hloubá nad projekty. Taková pracovní pozice. :)
S J. jsem se seznámila na večerních kurzech výuky anglického jazyka. Na první hodině jsme si sedly vedle sebe, slovo dalo slovo a tak jsme se začaly poznávat. I když kurz už skončil, zašly jsme někdy na kávu. Pak přišlo období, kdy jsme nebyly moc v kontaktu. Až asi po roce jsem jí zkontaktovala s prosbou, zda by mi pomohla při bolestech zad v těhotenství.
A tak jsme se potkaly a každá z nás měla vlastně novinku. Já těhotenství, ona zásnubní prsten na ruce. Každá jsme to vzaly z jiného konce. :) V čekárně bylo hodně lidí, nechtěla jsem zdržovat, tak jsme se domluvily, že se setkáme někdy později. A to později byla právě návštěva u mne doma.
Mezitím se mně narodilo miminko a J. se vdala. A jaký, že to mají J. a M. příběh?
Jedním slovem nádherný. Když jsem jejich příběh slyšela, tak mi bylo jasné, že se o něj s vámi musím podělit. Zároveň jsem přemýšlela, jak je fajn, že takové vztahy ještě nevymřely.
Bylo mi jasné, že k J. bude jednou velice těžké najít partnera. Je inteligentní, šikovná, stále studuje, stále je pracovně vytížená a ještě k tomu věřící. Kdo by se k ní tak hodil, aby ji vůbec stačil, a to myslím ve všech směrech? Jakmile by měla partnera, který by nebyl silný, vyrovnaný a měl srovnané ego, tak by jí mohl jen pěkně využívat.
M. je ten vyvolený. Sice vypadá skromně, ale je to přímý a silný muž, také věřící.
Legrační je, že se J. a M. setkali také na kurzu angličtiny, jako my s J. Byl to týdenní intenzivní kurz, kde se J. a M. setkali. Během tohoto týdne konverzovali jen párkrát, a jelikož se oba více soustředili na výuku než „lovení“, během studijního týdne se mezi nimi nic zvláštního nestalo.
Poslední den si všichni studenti šli sednout do nedaleké restaurace, aby úspěšně absolvovaný kurz zapili a rozloučili se. J. se ale nemohla zdržet dlouho. Dala si jen sklenku vína, rozloučila se a odcházela. Asi si teď říkáte, kde že je ten nádherný příběh?
Ten přichází právě teď, v okamžiku, kdy se J. oblékla a otevírala dveře restaurace a chtěla opustit lokál. Při odchodu ji doběhl M. s tím, zda by si mohli vyměnit čísla a zůstat v kontaktu. J. souhlasila, dala mu svůj telefon a odešla. Několik dní se nic nedělo, pak M. napsal, zda by si jen tak šli posedět na kávu. J. souhlasila.
Až na této schůzce cosi přeskočilo, začali se poznávat a nacházet společné souznění. To bylo léto. Ze schůzek se postupně stala randíčka a ze souznění se stala láska. Krásné. Tyto dvě duše se takto našly. Umí spolu komunikovat, užívat si jeden druhého, ale i volný čas, přátele, klid u televize. Mají též stejný pohled na život a děti, vzdělání, kulturu a já nevím co ještě. Snad proto to pak šlo velice rychle. O několik měsíců později J. dostala zásnubní prstýnek, v dubnu pak snubní. Moc bych jim přála, aby jim tato láska vydržela, měli velkou rodinu, protože dítě vyrůstající v takové harmonii, si nemůže snad přát nic víc.
A uzavřela bych tento příběh listem Korintským, který měli na svatebním oznámení, a vystihuje přesně to, co mezi nimi jest.
„Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne“ (1. Korintským 13, 7-8a).