Otevřenost ve vztahu aneb Punk´s Not Dead, vy vol..é ....
Ať se vám to líbí nebo ne, otevřenost je pro vztahy moc důležitá.
Pokud to myslíme ve vztahu vážně, je důležité, být ke svému protějšku otevřený. Aby otevřenost opravdu fungovala, je potřeba se takto chovat vzájemně. Otevřenost souvisí mimo jiné i s upřímností a důvěrou. Pokud již partnerovi důvěřujeme, troufneme si mu postupně sdělovat naše niterní věci, být přímí.
Jak důvěru, tak otevřenost si získáváme pomalu. Není to snadné. V každém vztahu jdeme se svojí kůží na trh a vlastně vždycky riskujeme, že když se otevřeme, partner nás může zklamat a my budeme zraněni. Ano, je to risk. Ale risk je zároveň zisk, jak se říká. Vztahy, kde si vše budeme držet v sobě a s partnerem nic nesdílíme, nefungují. Nebo možná fungují, ale rozhodně se nebavíme o vážném a hodnotném partnerském vztahu.
Jsem toho názoru, že je špatné, když nejsme k partnerovi upřímní. Ubližujeme tak nejen jemu, ale i sobě. Proč si to myslím?
Na základě zkušenosti. Mé zkušenosti….
Když jsem byla mladší, byla jsem ve vztahu se svým spolužákem. Můj tehdejší partner se jmenoval Honza. Prožili jsme spolu celkem 6ti letý vztah, ale o něm nyní nechci hovořit. Chci vám popsat jednu situaci, která právě souvisí s otevřeností. Honza byl ke mně upřímný v tom, že mi na začátku vztahu sdělil, že se mu líbí punková hudba a rád chodí na punk-rockové koncerty.
Znáte to. Začátek vztahu. Chcete se tomu druhému zalíbit a tak děláte různé věci. Třeba i chyby. Jako já. Chtěla jsem se Honzovi zalíbit tak moc, až jsem k němu nebyla úplně upřímná…..
Punkovou muziku zrovna nemusím. Uznávám několik světoznámých kapel typu Sex Pistols, Patti Smith, ale ne tolik, abych znala všechny desky a poslouchala je. Pro mě je to rychlá a tvrdá hudba, která mě neoslovuje. Cítím z ní agresi, rebelství, bojovnost a s tím zrovna nerezonuji. Chápu, že k punkovému hnutí to patří, ale já dávám přednost jemnější hudební formě.
Honzovi jsem ale sdělila, že se mi punk také líbí, a že to je super hudba. Ani jsem netušila, co jsem si tím způsobila. Hned za několik dní jsem dostala dárek z lásky. Otevřu obálku a tam lístek na punkový koncert. Trochu mě to zaskočilo, ale nenechala jsem na sobě nic znát. Myslela jsem si, že to alespoň omrknu, abych věděla pro příště. Nikdy jsem na žádném takovém koncertu nebyla a v té době jsme neměli doma počítač s internetem, kde bych si něco z tohoto provokativního „žánru“ mohla poslechnout. Dřív se chodilo do prodejen s hudbou, kde jste si mohli nechat pustit nějakou desku do sluchátek. Podotýkám, že se u toho stálo, žádný youtube či něco podobného nebylo. Na to nebyl ale moc čas, koncert se konal velice záhy po tom, co jsem lístek obdržela.
Na punkový koncert jsem se hezky oblékla, navoněla a vyrazili jsme. Sraz byl v jedné hospodě „čtyřce“. Už to mne drobet znejistělo a rozladilo. Mám ale smysl pro pochopení a tak jsem se nenechala otrávit a zkazit si náladu. Už ani nevím, jak se skupina jmenovala. Šli jsme do jednoho klubu v Plzni. Velice brzy jsem pochopila, že rozhodně nejsem ani outfitem, ani duševně připravena na takové akce. Porozuměla jsem, že mladistvá rebelie, je z přítomných pankáčů nejen cítit, ale hlavně vidět. Tolik lidí s osobitým stylem v oblékání a účesech na jednom místě jsem ještě neviděla. Byl to pro mě doslova šok.
Čerokýzové hráli barvami, řetězy jim visely úplně všude. Chodili kolem mně a já jen nevěřícně civěla kolem sebe. Došlo mi, že kdybych se týden nemyla a nečesala, zapadnu rozhodně lépe, než když jsem se upravila, nalíčila a navoněla Ninou Ricci. Atmosféra vypadala asi tak, že všude teklo pivo proudem, rebelové měli kromě roztrhaného černého oblečení a vytahaných mikin s obrázkem nějaké punkové skupiny v kapucích potkany. V uších, nosech či v obočí jim vykukovaly spínací špendlíky.
Musím přiznat, že z nich šel až strach. Než koncert začal, musela jsem se odebrat na toaletu. Překvapilo mě, že mezi pankáči bylo i dost holek podobného zjevu. Vešla jsem na toaletu, kde se zrovna jedna slečna před zrcadlem snažila propíchnout ucho spínacím špendlíkem a nešlo jí to. Poprosila mě, zda bych jí v této věci pomohla. Zbělela jsem hrůzou. Nejen z toho výkonu někomu propíchnout ucho, ale i z toho, když jsem viděla zblízka, jak ten špendlík je špinavý a rezavý. Omluvila jsem se a zároveň vymluvila na to, že si strašně potřebuji dojít na toaletu. Holka se jen pousmála a řekla mi: „Oukej, punk´s not dead.“
Na baru jsem si objednala džus a barman mi automaticky dal půllitr piva. Vlastně to bylo i dobře. Aspoň s tím pivem jsem se snažila trochu zapadnout. Cítila jsem, že jsem úplně někde špatně a i přítomní mi dávali svým pohledem najevo, že tam nepatřím. Honza zapadl. Jak oblečením, tak i tím, že tuto hudbu měl fakt rád, znal texty písní a dokonce i tančil – tedy pogoval.
Výkřiky a hesla, že „punk´s non dead“ s upřesněním „vy volové“ jsem slyšela za večer mockrát. Tehdy jsem ještě nechápala souvislosti, že se jedná o punkerskou hlášku hudební skupiny Visací zámek.
Vydržela jsem až dokonce. Ale s vypětím všech sil. Byla jsem vyřízená. Nemohla jsem vůbec spát a ještě několik nocí mne strašily ve snech natupírovaná barevná číra.
Nestěžovala jsem si, abych „kulturní“ zážitek nezkazila partnerovi. Honza byl nadšen.
Kdybych bývala byla ve vztahu otevřená, nikdy by se byla tato šílenost nestala a já nedostala za pár týdnů nový lístek na další punkový koncert 
K této příhodě, myslím, nemusím nic dodávat.
Jen mé doporučení závěrem je, buďte k partnerovi upřímní. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli tomu, že tím i poznáte reakce svého protějšku. Nevydávejte se za něco nebo někoho jiného, než kým opravdu jste. Buďte sami sebou a buďte upřímní, nenechte se strhnout zájmy či potřebami toho druhého. Máte své věci, své záliby, své názory. Tak si je držte a stůjte si pevně za nimi. Ztratit sám sebe totiž nemusí skončit jen návštěvami punkových koncertů 
Tak žijte svůj život a buďte upřímní!
Další články a příběhy si můžete přečíst na mém blogu www.luisaes.cz.
S láskou Luisa Es.
Luisa Es. je autorkou, kterou fascinují mezilidské vztahy a příběhy lidí. Píše knihy o vztazích, články ze života, které mají vždy nějaké poselství. Její vášní je poslouchat lidské životní příběhy. Lidem dodává kromě svých článků i energii, aby jim pomohla objevit cestu k radosti, lásce, štěstí a harmonii.
Luisa Es. je autorkou knihy Příběh jednoho vztahu>> a blogu https://www.luisaes.cz/.
Sledovat můžete i facebookovou stránku Počteníčko pro srdíčko.
Více o Luise Es. najdete tady>>
Luise Es. můžete napsat na luisaes@luisaes.cz.