Nezapomínejte na odpočinek...stejně by Vás to dohnalo...
…a tak ležím v posteli, vyšťavená jako citrón, a najednou mám dost času na vše. Zvláštní začátek mého článku po delší době? Nebojte, vysvětlím :)
Už nějakou dobu se pokouším o to, napsat několik článků, které nosím v hlavě. Ale času se mi nějak nedostávalo a já psaní odkládala na další den a zase na další den a tak to šlo a šlo a šlo.... Až mi život udělal takovou stopku.
Znáte to. Honíme se denně za něčím. Do práce, z práce, chvilku volného odpoledne, večer ještě dodělat něco do práce, odpadnout do postele a další den znovu. Už jsem o tom psala, věnovaná je tomu i kapitola v mé knize Příběh jednoho vztahu.
Ale zase mi to uhnalo. Ještě, že to v tom životě je zařízené tak, že když už to hrneme moc, nějakým způsobem jsme prostě zastaveni. Mně přišla do života nemoc. Chřipka. Ale ta pravá, nefalšovaná. Kdo ji nezažil, je šťasten.
Když si dělám takovou retrospektivu, uvědomuji si, že již několik dní před propuknutím nemoci mi pobolévaly klouby. Vytáhla jsem například nůž z příborníku a projela mi taková zvláštní bolest až křeč v kloubech prstů. Sice mi to zarazilo, ale přešla jsem to. Házela jsem za hlavu i únavu, kterou jsem přičítala většímu pracovnímu nasazení.
Pak přišel den, kdy jsem už pociťovala i tělesnou slabost. Večer se přidalo pálení na hrudníku, bolest v krku. No a večer horečka, která mne pak provázela po další čtyři dny. Netušila jsem, že horečka dokáže být až tak zákeřná, jako byla v mém případě. Nebo spíše její následky byly nepříjemné.
Znám ten pocit, když v těle propuká nemoc. Ale stačilo mi vždycky, abych si den odpočinula, někdy dva, tělo se vypotilo, nabralo sílu a já zase mohla fungovat dál. Tentokrát to ale bylo jiné.
Moji pravidelnou stravou se stala růžová lentilka na srážení horečky. Celkově upřednostňuji jiné způsoby léčení, ale byla jsem tak vyčerpaná a potřebovala hlavně pomoci, abych mohla aspoň částečně fungovat. Třeba si dojít na toaletu a vrátit se do postele. To byl téměř nadlidský výkon. V noci mě probouzely noční můry, hlavou mi létaly šílené, ale realistické představy o všem možném. Bylo mi šíleně. V noci jsem nemohla spát a měla jsem pořád žízeň. Jenže nešlo vstát a jít se napít. Nešlo se ani posadit, jak byl člověk úplně vyřízený.
Po několikahodinovém odhodlávání jsem dokázala vstát. Nalila jsem si vodu, napila se a řekla jsem si, že když už stojím, dojdu si i na toaletu. Usednu na mísu a najednou se cítím taková celkově lehčí. Začínám slyšet své tělo zevnitř. Hučení v hlavě, tep, tlukot srdce. Pak mi ale přepadla silná nevolnost a poslední, co si pamatuji je, že klečím u vany. Pak nebylo nic.
"Jsi v pořádku? Chceš pomoci? Mám zavolat lékaře?” volání mé mamky, u které jsme zrovna byly s dcerou na návštěvě, mně probudilo. Překvapeně zírám, protože místo v posteli jsem nad vanou a nechápu, co se stalo. Mé tělo je úplně mokré, i z rukou mi kape pot. Cítím se vyčerpaně a hlavou mi prolétla i ta nejčernější myšlenka.
Mamka dorazila jako má spása. Pomohla mi vstát a dovedla mi do postele. Dala mi studený obklad na hlavu, což bylo velice úlevné. Vzala jsem si lék na sražení teploty a za hodinu jsem měla 38,6. Nevím, jak vysokou horečku jsem měla v momentu omdlení, ale asi dost vysokou.
Ležela jsem na zádech tak, jak jsem dopadla na postel a nebyla schopná ničeho. Mamka zvažovala zavolat sanitku a odvoz do nemocnice. Mně to bylo jedno. Jediné, co jsem si přála, bylo, aby ta šílená horečka už odlezla a nevrátil se ten hrozný zážitek slabosti a bezmoci.
Vzala jsem si další prášek a když zabral, zjistila jsem, že mám bouli s modřinou na hlavě, naraženou bradu, na stehnech další obrovské modřiny. Asi čtyři obratle na páteři v oblasti lopatek také naražené. Není mi jasné, co přesně a jak dlouho se v té koupelně odehrávalo, ale i tak si myslím, že nebesa mi byla nakloněna. Jednak proto, že jsem ve stejnou dobu nebyla například sama v bytě a za druhé proto, že se mi až tak nic nestalo a mamka přispěchala na pomoc.
Druhý den mamka svolala poradu. Zavolala sestru. Domluvily se, že mi sestra odveze k doktorce. Sice jsem z transportu nebyla zprvu nadšena, ale cestu i vyšetření včetně rentgenu jsem zvládla. Dostala jsem antibiotika.
Každý den je sice lepší, ale jde to pomalu. Je znát, jakou šupu tělo dostalo a teď mu musím dopřát dostatečnou a zaslouženou rekonvalescenci. Jelikož v noci moc nemohu spát, už jsem po těch dnech ležení celá rozlámaná, tak přemýšlím.
Vlastně jsem si uvědomila, že mám konečně čas jen na sebe. Sice trochu donuceně, ale holt to se mnou jinak nešlo 
Mamka si dcerku vzala do svého pokoje, mně nechaly na samotce v jiném pokoji.
Najednou jsem měla tolik času, že jsem své myšlenky nehonila jen tak z rychlíku života, ale nechala je volně plynout. Připomněly se mi, mimo jiné, i rozepsané články a spoustu nových témat. A tak hned píši :)
Chtěla jsem touto mojí zkušeností sdělit, že pokud máte třeba i Vy představu, že se něco stane až něco, a stále věci odkládáte a někam se ženete, tak se samo nestane vůbec nic.
Jen se necháváme odvádět od přítomnosti, ve které žijeme. A tak je daleko lepší nehnát se v životě stále za něčím a dokazovat něco někomu, ale stanovit si priority podle sebe a dát si na první místo sám sebe. Protože pokud se my osobně cítíme v pohodě a budeme ve správné rovnováze, tak jde všechno líp. Budeme mít i více času na to a na ty, na které chceme. Regenerace je nesmírně důležitá a tělo ji potřebuje. Naučte se se zastavit.
Co je také nesmírně důležité pro naše dobré rozpoložení je i to, být v životě spokojený.
Můžeme jít tomu našemu štěstí a spokojenosti naproti třeba tím, že si budeme plnit malé denní radosti. Takové radosti, které nás motivují a budou hnát kupředu k našemu cíli, ať už je jakýkoliv. Dělejme si čas na sebe, na své blízké, rodinu a na to, co máme rádi.
Protože pokud to tak neuděláte, tak Vás to stejně dožene, jako mně.
Pokud teď máte nějaké pochmurnější období, netopte se v negaci. Je nakažlivá a bere Vám další energii. Zahrňte si do programu denního života nějakou aktivitu, návštěvu a překonejte svoji pohodlnost.
“Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada prázdnin rozežene každý smutek.” Seneca
A já dodávám k citátu, že i každou nemoc :)
Mějte se v novém roce krásně a nezapomeňte, že i když Vám moc přeji, aby byl ten Váš nový rok šťastným, tak sám od sebe se šťastným nestane....
Vaše Luisa Es.
Baví Vás mé články a chcete si do knihovničky pořídit nějakou moji knihu? Více info najdete TADY.
Pokud si budete chtít přečíst další články, sledujte můj Blog Luisy Es..
Luisa Es. je autorkou, kterou fascinují mezilidské vztahy a příběhy lidí. Píše knihy o vztazích, články ze života, které mají vždy nějaké poselství. Její vášní je poslouchat lidské životní příběhy. Lidem dodává kromě svých článků i energii, aby jim pomohla objevit cestu k radosti, lásce, štěstí a harmonii.
Luisa Es. je autorkou knihy Příběh jednoho vztahu>> a blogu https://www.luisaes.cz/.
Sledovat můžete i facebookovou stránku Počteníčko pro srdíčko.
Více o Luise Es. najdete tady>>
Luise Es. můžete napsat na luisaes@luisaes.cz.