Netlač na řeku, teče sama.

Kláru už znáte. Je to má kamarádka a psala jsem o ní článek v září r. 2016. Můžete si ho připomenout a přečíst zde.

Sice mám v současné době rozepsaný úplně jiný článek, ale musela jsem to přehodnotit a napsat vlastně takové pokračování o Kláře.

Určitě vás zajímá proč a tak se o něj s vámi moc ráda podělím

S Klárkou se stále pravidelně scházíme, jsme v kontaktu. Je fajn mít mezi kamarádkami někoho, kdo už má také děti. Nejenom, že si děti mohou spolu hrát, ale získáváte nové informace, postřehy a zkušenosti, které se týkají všeho možného v souvislosti s dětmi.

Asi nejvíce (kromě toho, že je skvělá máma, manželka, kamarádka,...) se mi na Kláře líbí to, jak je klidná a v životě si umí s věcmi poradit. Dokáže velice schopně a obratně využívat svých životních zkušeností, brát je jako výzvy. Vezme si z nich ponaučení a podle toho se také chová. Každou událost si umí v sobě zanalyzovat, vnitřně si ji srovnat, vyvodit z ní závěr a jde zas dál. Takhle se v životě chová, jedná a tím hodně roste jako člověk.

Příběh, který jsem o ní napsala, byl emočně silný. Ale psala jsem ho proto, abychom si právě na té emoční situaci uvědomili sílu našich myšlenek. Je to neuvěřitelné, ale opravdu to tak funguje.

Dokážeme si do života přitáhnout vše. Věci, které chceme, ale bohužel i které nechceme. Proto je potřeba si uvědomit, jak a o čem smýšlíme. Dávat si pozor na to, co si do našich hlav dáváme. To totiž pak také produkujeme dál.

Na Klárčině příběhu jsem popisovala, co se až někdy musí stát, abychom prozřeli. Klárka ale tento princip pochopila a s manželem si myšlenky o miminku přehodnotili.

Co se odehrávalo dál?

O miminku mluvili jen pozitivně, dělali vše proto, aby připravili tu nejpozitivnější „půdu“ pro početí vytouženého miminka. Povídali si o něm, těšili se na něj. Klárka sledovala a vypočítávala každý měsíc plodné dny. Pak čekala na to, až se na těhotenském testu objeví dvě čárky. A víte, co se stalo?
Nic. Nestalo se vůbec nic.

Je mi jasné, že toto „čekání“ je pro každou ženu i pár náročné. A když se nedaří, tak samozřejmě i vyčerpávající. I pro Klárku to bylo určité zklamání a tak se o miminku už pak moc nebavila. Já to respektovala.

Po nějaké době jen řekla: „Nevím, kdy bude miminko. Nějak nám to furt nejde…“ Pak už jsme se o tom nebavily vůbec. Neměla jsem ale o ni strach. Věděla jsem, že se nebude trápit dlouho. Jen si zase musí o situaci popřemýšlet, přijít na tu brzdu-příčinu, odbrzdit a vše bude v pořádku.

Scházely jsme se i s dětmi dál, řešily jsme jiné věci, než miminko. Užívaly jsme si pobyt a hrátky našich ratolestí, a když nám děti daly trochu prostoru, mohly jsme si i popovídat více

Většinou se v navštěvování střídáme. Jednou jedu s dcerkou za Klárou, pak zas obráceně, abychom to měly pestřejší.

Jednoho dne byla Klárka na řadě, tedy se synkem měli dorazit k nám. Už při příchodu jsem si všimla, že Klárka vypadá jinak. Bavily jsme se jako obvykle a náhodou narazily na téma školka. Klárka říkala, že synek má potvrzené přijetí do školky a tak ve třech letech nastoupí. Dodala jsem, že to znamená, že také nastoupí maminka, ale bohužel zpět do práce. Klárka se na mě podívala a s milým úsměvem mi odpověděla: „Maminka se do práce nevrátí, bude moct zůstat doma.“

Pochopila jsem a byla jsem s ní šťastná.

Při další návštěvě jsem se jí pak ptala, co se změnilo, že se jim početí miminka konečně podařilo.

Klárka mi potvrdila, že musela změnit své myšlení, tedy své nastavení v hlavě. Na miminko se s manželem těšili od posledního neúspěchu až tak moc, že se nesoustředili pomalu na nic jiného než na toto.

Jedno úsloví říká: Netlač na řeku, teče sama. Jak moudré a veliké. Jsou lidé, kteří by si ho měli vylepit někam na zrcadlo a denně si ho číst.

Klárka cítila tlak, pod kterým nějakou dobu žila. A tak provedla opět svoji „meditaci“ a věci přehodnotila. Pochopila, že čím více na věci tlačíme, tak se nestane nic. Nebo se stane něco, o co stejně nestojíme.

Život má své tempo a i když se budeme snažit ho sebevíc změnit, bude stejně plynout svým směrem a tempem. Všechno je správně načasované. Věci jednoduše vyžadují svůj čas. A my se musíme naučit to respektovat.

Klárka udělala změnu a miminko ve své hlavě úplně vypustila. Neřešila ho. V létě se vrátila z dovolené a uvědomila si, že nějakou dobu se nepřihlásilo „pravidelné měsíční období“.

Tušíte správně, konečně na těhotenském testu viděla dvě čárky

A proč píši článek zrovna dnes? Protože od tohoto okamžiku uplynulo 9 měsíců a Klárka s manželem se právě těší z příchodu jejich nového chlapečka na tento svět.

Tímto článkem jim všem přeji hodně zdraví, lásky, radosti a požehnání!

A nakonec má rada: Naučte se netlačit na věci a nechte řeky samovolně téct, aby mohlo do života přijít to opravdové, spontánní a krásné v tom životě. Tlakem se nic nezmění, nic se neurychlí.

Já jsem to v životě už taky pochopila. Můj příběh, kde se dozvíte více o tomto tématu, najdete v knize Příběh jednoho vztahu.

S láskou Luisa Es.

Luisa Es. je autorkou, kterou fascinují mezilidské vztahy a příběhy lidí. Píše knihy o vztazích, články ze života, které mají vždy nějaké poselství. Její vášní je poslouchat lidské životní příběhy. Lidem dodává kromě svých článků i energii, aby jim pomohla objevit cestu k radosti, lásce, štěstí a harmonii.

Luisa Es. je autorkou knihy Příběh jednoho vztahu>> a blogu https://www.luisaes.cz/.
Sledovat můžete i facebookovou stránku Počteníčko pro srdíčko.

Více o Luise Es. najdete tady>>

Luise Es. můžete napsat na luisaes@luisaes.cz.