Kam se poděli chlapi chlapáci?
…tak jsme přežili Vánoce, Silvestra a jsme v roce 2018. Jak se v tomto roce cítíte?
Co jsem zatím okolo sebe zaslechla, tak se lidi do tohoto roku těšili. Vnímají ho jako nadějný, pozitivní a takový rok naplnění. Mají veliká očekávání ve splnění přání, o kterých již delší dobu sní.
Začátkem roku jsem přemýšlela o nějakých předsevzetích, zda si je dát či nedat. Slyšela jsem několik názorů, pohledů, ale různily se.
Třeba co se týká stravování. Ti, kteří si dávají předsevzetí zhubnout začátkem roku, prý vůbec nedělají dobře. Organismus na změny potřebuje vhodnější načasování, než je zrovna období zimy. Ani po psychické stránce to není ideální. No a pak si dávejte závazky.
Takže článek o předsevzetích jsem se rozhodla nenapsat, ačkoliv jsem ho měla již rozepsaný.
Hlavním důvodem nebyly lišící se názory na věc, ale jedna má cesta metrem….
Byla to středa. Středa ráno. Asi půl deváté. Dovedete si představit ty davy. Jednak byl nový rok, lidé se navraceli zpět do „krysích závodů“, včetně mně. Zároveň byla středa, kdy statisticky cestuje mnohem víc lidí, než v jiné dny. A v neposlední řadě jsem byla odkázána na cestu metrem nejfrekventovanějšími stanicemi.
Naštěstí jsem si stihla sednout dřív, než mě obklopily davy všeho možného. Ano, davy všeho možného, říkám to záměrně.
Ten den jsem si uvědomila, že jedu po dost dlouhé době zas do práce. Sice jsem měla připravenou knihu v tašce, ale nějak nepřicházela chuť si číst.
Čekala mě cesta přes půlhodiny. Když jsem v tom metru seděla, tak chtě nechtě mi oči začaly pokukovat po kolemjedoucích. Asi to člověk dělá automaticky, že pohledem sjede celý vagón, kdo s ním zrovna cestuje.
Musím říct, že tentokrát mi ta cesta ale skutečně začala bavit. Ve vagónu, kde jsem právě jela, byla většina osazenstva mužů. Už to mi překvapilo.
Tito muži byli věkově rozdílní. Vypadali různě a tak jsem se rozhodla, že se na ně zaměřím, zapnu své senzory a trochu si je sescanuji. Řekla bych, že můj pozorovací vzorek byl věkově mezi 25-50 roky.
Uvědomila jsem si, že když jsem přibližně před třemi lety pravidelně cestovala do práce metrem, muži vypadali jinak, než dnes. Především styl oblékání se za tak relativně krátkou dobu dost změnil.
Vezmu to shora, od vlasů, abych vám nastínila, čeho jsem si všimla.
Vůbec jsem dříve nezpozorovala, kolik účesů se nosí stylem „na patku“. Ať už je to ulíznutá patka, vyfoukaná patka, postupně sestřihaná patka, vystříhaná patka či takového něco mastného jako patka. Ta byla dříve nejčastější 
Dále mě překvapilo, kolik mužů používá pudr, možná i kontaktní make-up. Ne, nepřeháním. Mám několik vizážistických kurzů a poznám, když má muž na tváři nějaký podklad.
A co víc.
Aby se mohli takoví muži prohlédnout, zda jim „patku“ náhodou nerozfoukal vítr nebo se jim snad jeden límeček od košile neschoval pod svetr, používají mobil místo zrcátka. Zřejmě ještě neproběhla nějaká reklama, kde by se muž oficiálně vzhlížel v zrcátku, tak se to maskuje vypnutým mobilem, kde se v tmavém displeji odráží obličej.
Dnes je automatické, že se čas při cestování vyplňuje listováním v mobilu a tak se snadno dá předstírat čtení v mobilu tak, že nikdo ani nepostřehne, že se dotyčný vlastně prohlíží.
Dobrá vychytávka, čekala bych ji ale spíš u žen.
Když budu pokračovat dál, tak nejběžnějším svrchním oděvem u mužů není bunda, ale kabát. Spíš bych řekla kabátek. Těsný vypasovaný kabátek. Sice s velkými kapsami, ale co do nich dát, když je kabátek tak u těla, že?
Dva muži, zřejmě bratři, kteří si povídali o umění, měli v takových kapsách šály a peněženky. Nejen, že je obsah narvaných kapes zvenku dost čitelný, ale zároveň rozparek, který je vzadu, se roztáhne natolik, že mají celý zadek venku a ze stran ty vyboulené kapsy připomínají sloní uši.
Hezké, slušivé, ale zřejmě nepraktické. K takovému kabátku nesmí chybět šála. Podle sytosti barev šál u mužů v metru bych tipovala, že během Vánoc dostali obdobné dárky.
Pokračuji ještě dál. Kalhoty. Tak kdyby si někdo vzal kalhoty, které nyní vévodí snad celému outfitu, před třemi lety, považoval by se za divné zjevení.
Dnes takové kalhoty nosí téměř každý muž. Výjimku v „našem“ voze tvořil jediný pán. Byl i mimo můj pozorovací vzorek. Asi 65 let a měl na sobě zelené volné plátěné kalhoty zřejmě z tržnice, které se daly u kolen odepnout tak, že vznikly kraťasy.
Jsem konsternovaná.
Obtažené kalhoty, ale myslím maximálně obtažené kalhoty s rozkrokem v polovině stehen, u kotníků nakrabacené. Buď jeansy nebo i látkové. V lepším případě byl rozkrok tam, kde má standardně být, ale to se pak jednalo o společenské kalhoty s leskem.
Kalhoty mě dostaly asi nejvíc. Nejen to, jaké střihy jsou dnes moderní, ale i to, jak hubení muži jsou. Přemýšlela jsem, jaké konfekční velikosti kalhot má průměrně můj pozorovací vzorek mužů.
Myslím si, že já bych je nedostala ani přes ty kotníky .
A když to mojí zevrubnou metodou dokončím, tak se zmíním i o botách. Já se třeba bot u mužů docela všímám. Mile mě překvapilo, jak naleštěné boty tito muži měli. Ty se doslova leskly jako sklo.
Během mé cesty vystupovaly a nastupovaly další nové vzorky do mého průzkumu. Cesta byla pro mě neskutečně zábavná. Dokonce jsem litovala, že nejedu dál. Co dál, klidně bych jezdila sem a tam a otestovala i další linky metra, abych si vzorky mezi sebou porovnala 
Ale nenechala jsem se unést, vystoupila jsem tam, kde jsem měla.
Nad tím, co jsem viděla, jsem pak přemýšlela. Je fajn, že se o sebe muži dnes více starají, pečují o svůj vzhled. Ale ptám se: „Není to už moc? Umí třeba takový make-upový muž doma vyměnit žárovku nebo přivrtat poličku? Nepůsobí pak přehnaná péče až zženštěle?“
Z mého vzorku jsem vypozorovala jen oblečení, dál nemohu hodnotit. Soudit mohu jen to, že se doba v módě za poslední tři roky posunula.
Co je ale podstatné je to, že ať už jsme oblečeni jakkoliv, musíme v tom cítit dobře.
Takže já osobně si místo předsevzetí budu filosofovat nad tím, zda muži z mého vzorku jsou dnes tím, čemu se dřív říkávalo chlapáci nebo ti dnes stále jsou, ale cestují jinými prostředky?
Zatím odpověď neznám, ale těším se už teď na další pozorovací jízdu metrem, kdy budu sledovat další vzorky spolucestujících. Zaměřím se i na ženy, abych náhodou něco nezaspala 
Vidím jako výhodné si najít takový druh zábavy a vřele ho doporučuji. Budete se totiž do práce víc těšit a lepší překousnete i to, že musíte cestovat „sockou“.
Přeji Vám zábavnou podívanou a buďte sví!
Vaše Luisa Es.
Baví Vás mé články a chcete si do knihovničky pořídit nějakou moji knihu? Více info najdete TADY.
Pokud si budete chtít přečíst další články, sledujte můj Blog Luisy Es..
Luisa Es. je autorkou, kterou fascinují mezilidské vztahy a příběhy lidí. Píše knihy o vztazích, články ze života, které mají vždy nějaké poselství. Její vášní je poslouchat lidské životní příběhy. Lidem dodává kromě svých článků i energii, aby jim pomohla objevit cestu k radosti, lásce, štěstí a harmonii.
Luisa Es. je autorkou knihy Příběh jednoho vztahu>> a blogu https://www.luisaes.cz/.
Sledovat můžete i facebookovou stránku Počteníčko pro srdíčko.
Více o Luise Es. najdete tady>>
Luise Es. můžete napsat na luisaes@luisaes.cz.