Co to s námi dneska je?
Kdykoliv si koupím nějaký časopis, najdu v něm článek o zdraví. Nejčastěji v souvislosti s naším stravováním. Buď čtu o tom, jak špatně jíme nebo o tom, že kvalita potravin v dnešní době není úplně zaručena. V televizi slýchávám o tom, jaká prapodivná látka se zas našla v potravinách, hračkách nebo Bůh ví, kde všude. Občas narazím i na tiskovou zprávu SZPI o tom, že se některé šarže potravin musí stahovat kvůli nevhodné či dokonce zakázané látce, která by po požití mohla způsobit vážné zdravotní problémy.
Čtu také o tom, že etikety výrobků neuvádějí zcela pravdivé informace. Složení a podíly hlavních složek určitých výrobků jsou jiné, než je na etiketách deklarováno. Také jsem narazila na články, které se zabývají tím, kolik alergenů s jídlem do sebe dostáváme, čímž narůstá počet lidí, kteří trpí nejen alergiemi, ale také potravinovou intolerancí.
Někdy mám pocit, že se úplně ztrácím ve spleti mnoha informací v souvislosti s kvalitou potravin. Na druhou stranu si říkám, že se asi něco děje, když se o potravinách tolik píše, dosti pak v souvislosti s různými onemocněními.
Ne nadarmo se ujal pořad s úderným názvem „Jste to, co jíte“. Souhlasím s ním, ale co dělat s tím, když máme na celou republiku daný nějaký sortiment, na který jsme odkázáni, a který je zřejmě omezen?
A i když se snažím kupovat potraviny v lepší kvalitě, utrácím za ně mnohdy nehorázné peníze, tak mám zaručeno, že kvalitu skutečně kupuji?
Asi jsou to spíše filosofické myšlenky, ale tak nějak mám pocit, že i v mém okolí řeší dost lidí stravování a potraviny. Někdo kvůli postavě, jiný kvůli alergiím, někdo dokonce kvůli onemocnění, někdo z psychických důvodů. A někdo kvůli potravinové intoleranci.
Důvody jsou různé.
Když se vrátím myšlenkou do dětství, tak si nepamatuji, že by nějaký spolužák trpěl nějakou potravinovou intolerancí. Odkud se bere nesnášenlivost nebo přecitlivělost na určité složky z potravin? Jak to, že dnes trpí intolerancí téměř 70% lidí?
Skutečně si nevzpomínám na to, že by někdo ze základní, střední či vysoké školy, které jsem navštěvovala, řekl, že trpí na vyrážky, nadýmání, migrény či ekzémy z jídla. Myslím, že bychom se mu asi i vysmáli. Neznali jsme tento pojem. Vzpomínám si na pár jedinců, kteří měli bezlepkovou dietu. To byly ale skutečně výjimečné případy. Možná pak ještě na to, že když jsme se jako děti v létě přejedly jahod nebo rajčat, tak jsme měly kopřivku. Která ale za pár dní sama zmizela.
Jinak netuším.
A dneska? Mám pocit, že velký počet lidí si vypozoruje nějaké zdravotní obtíže, které jsou bez zřejmé příčiny. Cítí a vidí, že je něco v těle jinak a často se to týká zejména trávení.
Co ale dělat?
Mně se takové věci nikdy netýkaly. Už ve školní jídelně jsem mohla jíst prakticky cokoliv. Ano, byla jídla, která jsem nejedla. Třeba mléková polévka, tzv. „mlíkovka“, nudle s mákem, plněné papriky. Ale pokud bych překonala nechuť a tato jídla snědla, nic by se mi nestalo. Čím jsem starší, tím se bohužel připojuji k populaci, která má určité problémy právě s jídlem.
Přišlo to tak nenápadně, plíživě. Od mala sice trpím atopickým ekzémem, ale ten máme v rodině dědičný.
Až nedávno jsem zpozorovala, že se mi po těle dělají takové červené flíčky v průměru asi 1 cm, které ovšem neskutečně svědí. Postupně byly nepříjemné tak, že mi svědění probouzelo i v noci. Chvílemi jsem si připadala jako pes, který se tlapkou drbe za uchem. Já se drbala podobně, protože jedině pak docházelo k úlevě.
Bylo to dost nepříjemné. Červené flíčky se zvětšovaly a rozšiřovaly po celém těle. Byla to otázka měsíců, šlo to skutečně pomalu. Když se ale fleky objevily i na obličeji, začala jsem je řešit více.
Rozhodla jsem se, že jako první navštívím kožního lékaře. Dle recenzí se vybraný kožař jevil jako rozumný doktor. Po indikaci tento názor ale sdílet bohužel nemohu. Na moji vyrážku mi bez mrknutí oka předepsal kortikoidovou mast, pak antibiotika, které jsem měla užívat střídavě s kortikoidy. Poslední recept, který jsem od něj dostala, byl na nějaké léky tlumící svědění. Konsternovaná a smutná zároveň jsem odešla z ordinace.
Přemýšlela jsem, co dělat dál. Vzpomněla jsem si na sestřino doporučení, udělat si test na potravinovou intoleranci. Zjistila jsem, že takový základní test lze koupit i přes internet. Výhodou je, že si ho lze udělat v pohodlí domova.
Test jsem zakoupila, věnovala mu asi hodinu času. Po mém malém laboratorním vyšetření se ukázalo, že mé tělo má intoleranci na pšenici, mléko, vajíčko a droždí. Ještě se mi ukázaly další nesnášenlivosti potravin, ale ty se jevily jako slabší, raději všechny ani neuvádím.
Sedím nad výsledky testů a přemýšlím o tom, jak se popasovat s touto informací a hlavně s jídelníčkem?
Začala jsem sbírat informace a chápat, proč jsou lidé ochotni si zaplatit za drahé testy, aby si nechali otestovat široké spektrum potravinových substancí. Bílkoviny, tuky, sacharidy, barviva, konzervanty, chemické látky, plísně, antibiotika a farmakoaktivní látky, jako je třeba histamin, apod.
Je fajn, že takové možnosti dnes jsou, ale divím se, že když dnes 70% populace trpí nějakou intolerancí, tak že se nehradí takové testy alespoň z části ze zdravotního pojištění?
Možná právě kvůli tomu číslu se jedná o zajímavý business….
No každopádně stojí přede mnou nelehký úkol a to, vyloučit potraviny, které mně očividně neprospívají. Již jsem nastartovala vyloučení některých potravin z jídelníčku, ale co se týká mléka a vajíček, to je boj. Čím více studuji etikety, tím větší mám pocit, že složení potravin je záhadná věc. Leckdy se nad složením dosti podivuji. Nejsem žádný expert, jen selským rozumem mi některé složky v potravinách vůbec nedávají smysl.
Stále jsem ve fázi ladění jídelníčku a bohužel i hřešení. Když už se mi podaří nějaké potraviny vyloučit, začne mi na ně hlava podvědomě podsouvat chuti. No a jak se říká „zakázané ovoce nejvíce chutná“, tak to mohu jen potvrdit.
Tak třeba minulý týden mi přepadla obrovská chuť na tvarůžkovou pomazánku, kterou jsem úplně náhodou objevila v obchodě. Místo toho, abych si ji když už udělala doma, zakoupila jsem ryze „český výrobek“ , což bylo deklarováno na obale. Nevím, proč jsem si v tomto případě nepřečetla složení, což běžně dělám. Pomazánku jsem si připravila se zeleninou jednoho odpoledne. Naprosto jsem se na ni těšila. Už při prvních soustech se mi ale nedostávalo očekávaného chuťového uspokojení. Snědla jsem ještě pár soust, ale stále nic. Celý „zaručený“ výrobek putoval do odpadkového koše.
O několik hodin později mi začal pobolívat žaludek. Bolesti se stupňovaly. Večer jsem se vyloženě těšila na to, až dcera usne a já ji budu moci následovat. Ani nevím, jak jsem se dostala do postele. Ležela jsem, bolesti celého břicha vystřídaly křeče, které vycházely ze žaludku a pokračovaly celým břichem. Přidala se zimnice. Našla jsem pár sil a donesla si druhou peřinu. Přemýšlela jsem, co to je, z čeho to je a co dělat, aby to odeznělo.
Stále jsem se převalovala a hledala polohu, ve které budu moct přečkat ty šílené křeče. K bolestem se ve finále přidala má známá kamarádka vyrážka. Připadala jsem si tak vyčerpaně. Hlavou mi běhaly různé myšlenky. Vzpomněla si při tom vysílení i na bezdomovce a v duchu jsem si říkala: „To snad není možné, že takový bezdomovec sní z popelnice, na co přijde, zapije to nejméně litrem krabicového vína, nic mu není a já si dám nějakou pomazánku a takhle úpím?“
„Tvarůžková pomazánka“, blesklo mi hlavou. Naprosto spontánně jsem vykřikla: „Za to může ona….neeeeeee, už nikdy neeee!“ Jen při myšlence na tu hroznou pomazánku se mi ještě přitížilo. Potvrzení tedy toho, že to byla ta příčina mého šíleného stavu.
Po třech hodinách bědování jsem se rozhodla, vzít si prášek. Naštěstí pomohl. Sice jsem druhý den nestála za nic, ale křeče zmizely.
Myslím si, že po této zkušenosti upravený jídelníček již budu dodržovat a hřešit nebudu.
Budu doufat, že když najdu to, co tělu vyhovuje a hlavně mu to dopřeji, budu se mít zas jako dřív a časem budu moci jíst vše.
Kromě tedy Tvarůžkové pomazánky. Tu už nechci nikdy vidět! 
Co bychom neudělali pro své zdraví....vždyť ho přeci máme až na prvním místě, no ne? 
„Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví,
je jíst, co ti nechutná,
pít, co se ti oškliví,
a dělat, co se ti nechce.“
Mark Twain.
Vaše Luisa Es.
Baví Vás mé články a chcete si do knihovničky pořídit nějakou moji knihu? Více info najdete TADY.
Pokud si budete chtít přečíst další články, sledujte můj Blog Luisy Es..
Luisa Es. je autorkou, kterou fascinují mezilidské vztahy a příběhy lidí. Píše knihy o vztazích, články ze života, které mají vždy nějaké poselství. Její vášní je poslouchat lidské životní příběhy. Lidem dodává kromě svých článků i energii, aby jim pomohla objevit cestu k radosti, lásce, štěstí a harmonii.
Luisa Es. je autorkou knihy Příběh jednoho vztahu>> a blogu https://www.luisaes.cz/.
Sledovat můžete i facebookovou stránku Počteníčko pro srdíčko.
Více o Luise Es. najdete tady>>
Luise Es. můžete napsat na luisaes@luisaes.cz.